Historie

Po 2. světové válce

Druhý oddíl byl založen v poválečných letech, v roce 1945, tehdy ho vedl br. Karel Hirš a později br. Jaroslav Bubla. Tehdejší 2. oddíl měl nejsilnější členskou základnu v Jindřichově Hradci. Kádr oddílu tvořily družiny starších junáků, 14 - 16-ti letých, Rackové za vedení br. Kálala, Ostřížů za vedení br. Kaliny a tři družiny mladších junáků, Lišek, Jestřábů a speciální družina Bobrů, kde se sdružovali bratři, kteří již prakticky odrostli kraťasům. V oddíle se jim však líbilo a tak pracovali pro Junácké hnutí jako pomocníci na táborech vlčat, a dokonce se půjčovali jiným oddílům, převážně pražským, které pořádaly tábory na hradeckém okrese. 2. oddíl vyvíjel bohatou činnost a byl ve své době hlavním dodavatelem oblastního družstva pro celostátní Svojsíkův závod zdatnosti. Největším úspěchem družstva bylo druhé místo v tomto závodě v r. 1947 v Praze.

V témže roce se oddíl zúčastnil jako pomocný oddíl oblastní lesní školy na Kačležském rybníku. Roku 1945 a 1946 byl platným účastníkem pracovních táborů v Číměři a na Romavě, roku 1948 pracovního tábora v Přední Výtoni na Šumavě, kde získal diplom ministra zemědělství.

V roce 1949 dochází k nesmyslné násilné likvidaci Junáka a tím i 2. oddílu. Potud z paměti člena 2. oddílu a mého pozdějšího vůdce br. Peříčka. Dál bych již navázal jako pamětník a účastník skautského hnutí.

Po roce 1968

V roce 1968 byl opět vzkříšen skauting a tím i opět éra 2. oddílu. Po obnovení vede oddíl br. Tománek, náčelník okresní rady, bývalý člen 3. oddílu a absolvent Lesní školy na Kačležském rybníku. Bratr Tom za těžkých podmínek organizuje oddíl do třech družin. Po odchodu chlapců, kterým byla skautská idea cizí, přeorganizoval oddíl do dvou družin Kamzíků a Lišek.

Po roční existenci se zúčastňuje oddíl prvního společného tábora na rybníce Dřevo v Horní Pěně, kde táboří také 1. oddíl junáků a 1. smečka vlčat.

Po skončení tábora přebírá vedení oddílu br. Ladislav Šimek - Peříčko, bývalý družinový a oddílový rádce, za bratra Toma. Ten se věnuje náročné funkci předsedy okresní rady. Potud, kam sahá má paměť, začíná to pravé dobrodružství dětství, kterého jsem měl tu čest se účastnit a něž nikdy nezapomenu. Zde jsem pochopil smysl kamarádství, přátelství a kolektivu.

Bratr Peříčko nám byl všem vzorem a díky němu se oddíl rozrost o jednu družinu, a to Tygrů. Následovala jedna akce a výprava za druhou, soutěživost a boj o oddílové placky byla bezmezná. Měsíce plynuly a byl tu další tábor na Kačležském rybníce. Další zážitky na celý život. Avšak osud a hlavně poměry a politické zřízení tomu chtěly jinak. V říjnu roku 1970 byl Junák opět zrušen. Kdo mohl tušit, že na dlouhých 20 let bude umlčena skautská idea, která zanechal v nás do dob normalizace to krásné, na co se nezapomíná.

2. oddíl ukončil svou činnost, zachránili jsme jen pár nejcennějších věcí: placky, diplomy, kroniku, totem. Ostatní uzmula nástupnická organizace Pionýra. Někteří vedoucí oddílu zapomněli na svůj skautský slib a podvolili se nátlaku režimu a snažili se převést oddíly pod hlavičku Pionýra. Ale systém a výchova měla daleko od skautských ideí.

Tímto rokem skončila i historie 2. oddílu. Jako zástupce rádce družiny Lišek jsem uzavřel i svou soukromou kroniku a tím i jednu etapu svého života. Na dlouhých 20 let.

Léta plynula, prach pokrýval placky a kroniku, fotografie pomalu žloutly, můj slibový odznak však dřímal ve své skrýši. Kdykoliv jsem si za těch dlouhých 20 let připomněl pohledem své dětství, vždy mě zahřály vzpomínky a zážitky. Mocipáni utvrzovali svou moc, vymývání mozků v pionýrských organizacích s SSM bylo jejich mocnou zbraní pro myšlení mládeže. Avšak jak říkával bratr Peříčko: „Když duní hloupost, uniká rozum. Jestliže však dunění zesílí do té míry, jako by už hřměla katastrofa, stává se hlas rozumu opět slyšitelným, byť je jakkoli slabý“.

Po roce 1989

Koncem 80-tých let hlas rozumu zesílil a po listopadovém sametovém podvodu skončila éra 20-ti let vzpomínání.

Započala nová etapa skautingu v plné síle i zde v Jindřichově Hradci. V sychravých listopadových dnech jsem se sešel na mítinku s br. Bidlem - Ottou Pačinkem a při pohledu na sebe bylo jasné, že je to tu a jdeme do toho.

A tím začala má další životní etapa, ale nejen moje, ale i znovuobnoveného 2. oddílu. Nemohu zapomenout na vydatnou pomoc při rozjezdu oddílu, z kterého jsem zůstal při obnově sám, br. Peříčka, dále velkou pomocí a oporou mi byl br. Lišák - Petr Vlach, Bob - David Regentík a Šak - Jaroslav Štercl, tito mladí muži, ošlehaní foglarovskými myšlenkami a svou trampskou činností mi moc pomohli při rozjezdu 2. oddílu. Ještě jednou dík!

Strůča - Miroslav Strůčovský

Převzato z almanachu k 85. výročí založení skautingu v Jindřichově Hradci - Pod junáckou vlajkou s laskavým svolením br. Strůči

DVOJKA měla v samém začátku kolem 36 členů, tři silné družiny tvořily základ všem dnům následujícím. První celostřediskový tábor se konal v roce 1990 na Blatech. Následovaly oddílové a družinové výpravy, další tři tábory na tábořišti v Bednárečku a poté tři tábory na novém tábořišti Smrčka, kde proběhly tábory i v období povodní. V této době existují v oddíle dvě družiny: Mývalové a Jestřábi, jejichž rádci byli bratři Venca a Kecal. Po táborech na Smrčce jsme tábořili 2 roky na Olšanech, v blízkosti naší střediskové základny. Tábor v roce 2003 proběhl na tábořišti Buková v České Kanadě. Tábor v roce 2004 byl putovní (Olšany - Heřmaneč - Buková), v roce 2005 jsme tábořili opět na Bukové a v roce 2006 proběhl 1. tábor na našem novém krásném tábořišti Fort David u obce Sedlo - nedaleko Číměře v České Kanadě.

Venca - Václav Šojdel

V září 2009 se uskutečnil historicky první ročník Sedlobraní, tedy tradiční oddílové akce na tábořišti Fort David, kam jsou zváni všichni členové oddílu, jejich rodiče i přátelé našeho oddílu. Na podzim 2014 proběhly v Jindřichově Hradci oslavy spojené s výročím 100let skautingu v JH, které pořádalo naše skautské středisko Pětilisté růže a junácké středisko Zlatá růže. V rámci těchto oslav mimo jiné vyrostlo na jindřichohradeckém náměstí Míru skautské tábořiště včetně podsadových stanů a týpí.

V létě roku 2016 se vůdcem Dvojky stal br. Pepek – Martin Mošner, který převzal oddíl od jeho vůdce br. Koksíka - Vladimíra Housky. Na podzim 2016 naše skautské středisko Pětilisté růže pořádalo celorepublikové Setkání družin v J. Hradci. Celým setkáním nás provázela tematická hra s názvem „O čest Jindřicha IV. z Hradce“. V té době měl oddíl asi 16 členů a fungovala jedna družina Mývalů, později přibyla i družina Ježků.

Omezení v souvislosti s pandemií covid-19 (2020-2021) nám nedovolovala scházet se na oddílových schůzkách ani výpravách. Ani v těchto nejistých dobách se Dvojka nezastavila a družiny pokračovaly v činnosti na dálku – například plněním týdenních úkolů (Lesní školka, Ježci bez bodlin) nebo se setkávali na online schůzkách. Za zpřísněných hygienických podmínek proběhly letní tábory na oddílovém tábořišti Fort David. O letním táboře v roce 2020 byla k 75. výročí založení Dvojky zakopána časová schránka se spoustou vzkazů a artefaktů. Paradoxně v době covidových omezení se oddílová členská základna rozrostla a přibyla družina Úhořů (vedle družiny Mývalů a Ježků).

V létě 2023 se vybraní členové Dvojky vedle dalších členů Skauta ABS zúčastnili Eurocampu. Tedy mezinárodního tábora skautů a skautek organizace WFIS, jež se konal v německém Baxbachu. Další setkání družin v J. Hradci uspořádalo naše skautské středisko na podzim 2023.

Pepek – Martin Mošner

„Dvojka žila, Dvojka dále žije a bude žít.“